Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pomoc v ZOO v Tbilisi

Náš příslušník, rtn. v zál. Jan Javůrek se v uplynulých dnech podílel na pomoci v ZOO v hlavním městě Gruzie Tbilisi. Zahrada byla dne 13.6. velmi postižena bleskovou povodní vyvolanou přívalovým deštěm. Honza sepsal svoje zážitky v následujících řádcích.

Dne 14.6.2015 jsem byl osloven vedením naší zoologické zahrady, zda bych byl ochoten vycestovat na týden do Gruzie za účelem pomoci ZOO v hlavním městě Tbilisi po bleskové povodni. 15. června jsem s týmem dalších chovatelů a kurátorů ze ZOO Praha a ZOO Zlín odletěl přes Varšavu do gruzínské metropole. Po příjezdu z letiště, ubytování a cca dvouhodinovém odpočinku, jsme se vydali seznámit se se situací v samotné ZOO. Realita byla poměrně krutá. Celá spodní část ZOO byla prakticky kompletně zničená, zaplavená tunami bláta a trosek. Po poradě s ředitelem a kurátorem tbiliské ZOO jsme se seznámili s terénem, kde budeme po zbytek našeho pobytu pracovat a navrhli jsme několik možných řešení naší pomoci. První den jsme se pokoušeli dostat do skladu techniky, kde bylo nutné prohlédnout vnitřek budovy, zda se zde nenachází nějaká uhynulá, případně přeživší zvířata. Opatrnost byla zcela na místě, protože po bleskové povodni uniklo několik zvířat z ubikací. Přestože některá byla již částečně přispána a bylo možné je odchytit, armáda převzala situaci a zvířata postřílela. Bohužel vzhledem k nekoordinovanosti zásahu nebylo možno později určit, kolik zvířat by ještě mohlo být mimo ubikace naživu. Část našeho týmu prováděla odmašťování tučňáků, kteří velkou vodu přežili pod nákladním vozidlem, kde je znečistil vytékající motorový olej. Druhý den naše se naší prací stalo vyprošťování mrtvých zvířat ve stadiu začínajícího rozkladu z ubikací. Bylo nutné prořezat se skrz masívní mříže, po vniknutí dovnitř jsme v tuhnoucím blátě místy až 80 cm hlubokém hledali uhynulá zvířata, která v panice před velkou vodou utekla mnohdy i na horní palandy nebo uvízla hluboko v blátě. Poté jsme je museli nějakým způsobem vytáhnout před klece, kde si je přebírali tbiliští ošetřovatelé a veterináři. Mrtvá zvířata byla nakonec odvezena do kafilerie. Bohužel přímo v době, kdy jsme hledali v kleci bílého tygra, o kterém se předpokládalo, že uhynul, zabil tento o kilometr dál v jakémsi skladu člověka a druhého vážně zranil. Poté byl zneškodněn armádou. Práci nám stěžoval nedostatek materiálu (lana, dřevěné desky apod.), takže jsme museli improvizovat kupříkladu telefonními kabely, klacky atd. Nutno dodat, že hluboké bláto a teplota přes 30 stupňů nás značně vyčerpávaly. Navíc po emocionální stránce byla tato práce velice náročná. Kromě mrtvých zvířat nám nepřidaly ani slzy v očích ošetřovatelů, kteří zde ztratili během chvíle své svěřence, často vychované od mláděte.
Ke všemu nedaleko od těchto budov stál domeček, kde zahynuli tři ošetřovatelé. Ve zbývajících dnech jsme částečně zprovoznili výběh zeber, vyčistili jsme klece od mrtvých ptáků a vyváželi jsme bláto z expozic. Byl to závod s časem, neboť bylo nutné rychle najít všechna zvířata, jejichž těla se ve velkém horku začala velice rychle rozkládat. Také bahno začalo tuhnout a bylo třeba rychle uvolnit i z poloviny zaplavená vrata do výběhů, kde byla přeživší zvířata (zebry, nosorožec, osli, kozorožci aj.).
Od druhého dne naší práce jsme v podstatě zůstali jako jediní pomocníci s místními ošetřovateli, dobrovolnými veterináři, armádou a policií, protože vláda zakázala vstup do ZOO jiným dobrovolníkům z důvodu rizika vypuknutí epidemií z těl uhynulých zvířat.
Po celou dobu jsme velice intenzivně vnímali, že jsme od místních bráni jako někdo, kdo neváhal okamžitě přijet. Na ulici nás zastavovali lidé a děkovali, také zaměstnanci hotelu, zaměstnanci obchodu, kam jsme si chodili kupovat jídlo. V podstatě se naše pomoc dostala až na úroveň, že Česká republika přijela pomoci Gruzii. Celou dobu jsme byli v kontaktu s naším velvyslanectvím, díky kterému se nám rychle podařilo vyřešit všechny problémy, které nás potkaly. Musím říct, že přestože jsem měl zkušenosti ze tří povodní (v roce 1997 jako VZS, v roce 2002 a 2013 jako dobrovolník), to co jsem zažil, se nedalo ani s jednou z těchto povodní srovnat. Celá situace byla komplikovaná tím, že šlo o takzvanou bleskovou povodeň, kdy nebyla ani nejmenší šance se na přicházející velkou vodu připravit. Jako příklad mohu uvést zážitek ředitele ZOO, který se přijel okamžitě po vypuknutí průtrže podívat, zda je možno nějak tuto situaci vyřešit. Voda ovšem stoupala tak rychle, že už nedokázal nastartovat a posléze musel vyšplhat po cca 4 metrové kleci, kde zůstal po pás ve vodě a čekal na pomoc.
Celá tato mise byla pro mě obrovskou zkušeností, a přestože doufám, že už nic podobného nebudu muset zažít, myslím, že kdyby k tomu došlo, dokážu z těchto zkušeností účelně čerpat.
Pár ilustrativních fotografií naleznete zde.